Rozhovor s Jaroslavem Němcem, předsedou zastupitelského klubu Pirátů Prahy 2

11. dubna 2019 Marta Plecitá

Marta Plecitá: Jaroslav Němec – politik, 11. 4. 2019, ibestof.cz

Jaroslav Němec je grafik na volné noze, milovník architektury, člen Pirátské strany a od roku 2018 zastupitel na Praze 2. Dokáže dlouhé hodiny mluvit o světové architektuře a vtáhnout i laika do jejích zajímavostí. Především však vedle něj získáte úlevný pocit, že v jeho rukou je komunální politika skutečnou službou veřejnosti. Že existují lidé, kteří mandát zastupitele stále vnímají jako práci ve prospěch města a občanů, což přináší nemalou naději. [...]

Jste zastupitelem Praze 2 za Pirátskou stranu. Co vás vedlo k rozhodnutí vstoupit do politiky?

Dlouhé roky jsem byl aktivistou. Věnoval jsem se záchraně památek a starých budov v rodné Ostravě a později i v Praze. Jako občanský aktivista jsem dokázal řadu věcí změnit k lepšímu a zabránit mnoha zbytečným škodám. Časem jsem ale přišel na to, že dokud nevstoupím aktivně do politiky, mám jen velmi omezené možnosti. Že se potřebuji celý „namočit“ do všeho, co s rozhodováním na komunální úrovni souvisí, a převzít větší díl zodpovědnosti. Proto jsem v Ostravě pomáhal vzniku České pirátské strany. Od roku 2017 pracuji jako asistent pirátských poslanců, nyní u poslance Lukáše Černohorského, do nedávna jsem byl dočasně poradcem primátora, ale především jsem od podzimu 2018 zastupitelem na Praze 2

Na Praze 2 se angažujete v záchraně prázdných domů. Kolik jste takových našel a proč jsou neobydlené?

V naší městské části je přibližně deset neobydlených domů. A třeba jen ve správě městské části je téměř tři sta prázdných bytů. Obvykle jde o případy vleklých majetkových sporů. Většinou však majitele prázdných domů známe, ale o dům se nestará a s úřady nekomunikuje nebo minimálně a spíše vyhýbavě. A mě to mrzí hlavně jako milovníka architektury a občana. Vidím v nich hynoucí krásu. Není příjemné chodit kolem domu s rozbitými okny, padající omítkou a zabedněnými dveřmi. Navíc ze zákona je každý povinen udržovat svůj majetek a je ve veřejném zájmu, aby domy byly obydlené. Má to důvod estetický i ekonomický. Kde nikdo nebydlí, tam ani nikdo neplatí daně. A to může v součtu představovat nemalou částku pro rozpočet městské části. Dívat se na chátrající a nevyužité prostory na zajímavých lukrativních adresách, jakými jsou Nové Město, Vyšehrad nebo Vinohrady, mě zkrátka velmi mrzí. Proto se osobně angažuji v tom, aby se věci daly do pohybu a abychom na úrovní městské části hledali řešení. Chtěl bych těm domům vrátit život. V Praze totiž podle mého názoru nepotřebujeme více stavět, ale více opravovat.

Jaké další kroky by podle vás měla Praha v péči o městskou krajinu dělat?

Je nutné, abychom začali mnohem pružněji reagovat na klimatické změny. Potřebujeme město plné zeleně a vody, abychom ho zvládli v horkých měsících ochladit. Musíme začít stavět zelené budovy, rekuperovat a využívat dešťovou vodu a sázet stromy. Kde nejsou stromy, tam je prach a horko. I moje pětiletá dcera chápe, že stromy ve městě je nesmysl kácet. Tak proč to nechápou všichni dospělí?

Mediálně nejdiskutovanějším památkou, v jejíž záchraně se angažujete, je budova nádraží Vyšehrad. V jaké fázi se jednání nacházejí?

Jedná se o velice nešťastný případ krásné budovy na zajímavém místě, kde zub času dlouho pracuje v náš neprospěch. Budovu zakoupil od Českých drah v roce 2007 soukromý majitel. Myslím si, že městská část měla tenkrát o budovu více usilovat a získat ji. To se bohužel nestalo a nádraží Vyšehrad stále chátrá. Mně záleží v první řadě na tom, aby se budova dále nerozpadala. I když soukromý vlastník má několik let stavební povolení na rekonstrukci a rozšíření, nic se zde neděje. Nemám nic proti tomu, aby bylo bývalé nádraží využito ke komerčním účelům. V tomto případě se však ukázalo, že ona pomyslná “volná ruka trhu” nefunguje, proto bych byl nejraději, kdyby se podařilo vývoj ještě zvrátit a zachránit stavbu pro veřejné využití. Ať už by tu byla knihovna, komunitní centrum nebo třeba kanceláře. Na posledním zasedání zastupitelstva připustila paní starostka Černochová opakovaně dokonce i vyvlastnění a i to já osobně považuji za dobrou cestu.

Stejně aktivní jste i v tématu budovy Transgasu na Vinohradské třídě. O co usilujete?

Spíše jsem usiloval - Transgas, ať se nám to líbí nebo ne, je architektonicky významná budova, jedinečné svědectví své doby. Nesouhlasím s tím, že má být zdemolována a nahrazena tuctovou kancelářskou budovou, jakých jsou v Praze desítky. Říkám těmto domům „dobře pospojovaný stavební materiál“. Proto jsem usiloval o zachování původní stavby. Současné vedení Prahy chtělo Transgas vykoupit, bohužel se s vlastníkem nedohodlo na ceně. Nutno podotknout, že vlastník v současnosti využití pozemku nemá a chce jej prodat jako prázdnou parcelu. Takže spíše hrozí, že místo architektonického unikátu budeme mít mnoho let jen díru v zemi. A pořád mějme na mysli, že Transgas stojí přímo na vinohradských železničních tunelech, které jsou pouhých pět metrů pod povrchem. [...]

Text: Marta Plecitá, Foto: Petr Zapletal

Celý rozhovor na ibestof.cz

Sdílení je aktem lásky