Názory na míru zachování bytového fondu na úkor prodeje majetku soukromým vlastníkům rozdělují společnost. Zatímco počátkem devadesátých let bylo bezmála výhradním majitelem bytového fondu město, nyní se přibližujeme opačnému extrému. Nebylo by tedy rozumné tento proces změnit? Nejprve je třeba zdůraznit, že bytová situace se oproti stavu před dvaceti až třiceti lety radikálně proměnila. Tržní ceny nemovitostí prudce vzrostly a stále dosahují nových historických rekordů. Byty i nebytové prostory se staly nezpochybnitelným strategickým majetkem a dobrý hospodář by se jich neměl zbavovat. Ještě v loňském roce se přitom desítky bytových jednotek prodávaly za méně než polovinu aktuální tržní ceny, nebo-li ceny v místě a čase obvyklé. Privatizace a nyní nově i aukce navíc postrádají jakákoli jednotící pravidla i jasně definovaný dlouhodobý záměr. Dochází tak k chaotickým jednáním, či zbytečnému tříštění majetkových podílů v jednotlivých domech. Proti rozprodávání bytů hovoří i aktuální vývoj cen nájemného, které může přinášet městské pokladně nezanedbatelný příjem. Prodejem bytů se radnice navíc zbavuje možnosti uplatňovat politiku zvýhodněného nájemného bydlení pro sociálně slabé občany, seniory a především pro osoby vykonávající klíčové služby a profese zajišťující životní úroveň místních obyvatel (učitelé, policisté, lékaři, specialisté atd.). Chceme-li si tedy zlepšit či aspoň udržet současný životní standard je třeba probíhající prodej a pronájem městských bytů řádně analyzovat a přehodnotit.
{% asset 'posts/funk_np2_08-2019.jpg' alt='Lukáš Funk' %}