Nelze hovořit o veřejném prostoru, aniž by nešlo o prostor kulturní
Jaká má být kultura veřejného prostoru, aby zohledňoval potřeby veřejnosti? Tradiční chápání kultury nejde dál za představu kulturních akcí jako volnočasového vyžití pro občany, jakési nadstavby v podobě festivalů, farmářských trhů s kapelou a stánkem místního antikvariátu, letního kina nebo světelné show. Budeme-li zkoumat význam pojmu kultura hlouběji, coby způsobu utváření a konceptualizace světa, můžeme zaznamenat jeho proměny, především v posledních desetiletích. Jsou dobře zřetelné například v transformaci v knihovnách a informačních institucích obecně, či v moderních postupech architektury webů nebo bibliografi ckých databází. Společným jmenovatelem sociálních inovací, tak i struktury a funkcionalit informačních sítí je human centered design. Tento koncept znamená trend poskytování služeb a modelování prostoru s ohledem na člověka a jeho po-třeby, např. z knihovny se tak stává komunitní prostor k tvorbě, sdílení informací, participaci, prostor společný. Můžeme použít analogii pro představu, jak by měl být modelován veřejný prostor, aby reprodukoval tento patern. Na kulturu lze nahlížet jako na prostředek k vytváření příležitostí k ekonomickému rozvoji a základní podmínky udržitelného rozvoje. Záleží na osvícenosti územních samospráv, jak jsou schopny zahrnout kulturní aspekt a souvislosti do územního plánování. Především v případě investičních projektů může nedostatečné povědomí o podílu společenského zázemí na kvalitě života znamenat kromě špatného nakládání s veřejnými penězi i citelný zásah do živé kultury obce.
{% asset 'posts/bartosova_np2_07-2019.jpg' alt='Lydie Franka Bartošová' %}