Náměstkyně pražského primátora a bývalá starostka Prahy 2 Alexandra Udženija na sebe vzala roli knížete Potěmkina. Toho, co pro ruskou carevnu Kateřinu Velikou nakašíroval prosperující vesnice, aby jimi přesvědčila císaře Josefa II. ke spolupráci. Co na tom, že dané neexistovalo? I tím se lze chlubit. Udženija dělá totéž, snaží se Pražany přesvědčit o neexistující “politické pravdě”. Sociální bytová politika na Praze 2, jak ji Udženija prezentuje a chce podobný princip prosadit i v rámci magistrátu, totiž není. Z praxe víme, že v Rusku tento model pohádkářství využívají dodnes. V Česku bychom však hledali jiné inspirační zdroje.

Sociální bydlení na Praze 2 je skutečně příslovečnou potěmkinovskou vesnicí. Městská část má přes 45 000 obyvatel, kteří mohou využít 3021 obecních bytů. To je de facto jeden obecní byt na 15 občanů. Velmi pěkné číslo. Praha 2 tak patří k městským částem, které disponují největším počtem obecních bytů. Nás ale zajímá číslo jiné. A to je z naprosto opačného spektra. Pouhých 18 z těchto více než 3 000 bytů slouží pro účely osob v sociální tísni. Znamená to, že šanci získat takový sociální byt máte 1:2 500, což je kurz, na který byste si asi nevsadili. A ne, není to tím, že na Praze 2 žijí jen bohatí. Pravidla pro přidělování obecních bytů neumožňují lidem v životní nouzi byt od dvojky získat. Jeden příklad za všechny? Aby občan měl nárok požádat o byt pro sociálně potřebné, musí zde minimálně 10 let žít.

Zatím naštěstí platilo, že pokud nesmyslné podmínky nesplníte, máte možnost požádat o byt magistrátní. Proto například v předchozích dvou letech zastával magistrát roli městské části ve dvou desítkách případů obyvatel s trvalým bydlištěm na Praze 2. Kam se ale budou obracet Pražané, pokud se náměstkyni Udženija podaří na magistrátě protlačit stejná pravidla pro celou Prahu? Budou se muset chudí vystěhovat nejen z Prahy 2, ale z Prahy celé? Protože na Praze 2 sociální bytová politika neexistuje. A teď k té potěmkiniádě.

Již bylo řečeno, že Praha 2 má 45 000 obyvatel a pouze v 18 bytových jednotkách poskytuje byty lidem v životní nouzi, zároveň zaznělo, že nastavené podmínky žádost o sociální bydlení fakticky vylučují. V naprosto nepatrném vzorku pak máte možnost nejen zásadně regulovat ty, kteří mají na sociální bydlení nárok, ale v podstatě ubytovávat jen vybrané, dá se říci “ideální”, nikoli potřebné. Zde je důležité zmínit, že očividně existují lepší a horší regulace. Díky tomu máte možnost získat naprosto bezkonkurenční statistiky o tom, jak vaše smyšlená politika sociálního bydlení oproti té poskytované magistrátem hlavního města Prahy funguje na jedničku s hvězdičkou. Co, že je vzorek, z nějž máte data, naprosto nevýznamný. Důležité je, že to vypadá hezky a poslouží svému účelu tedy likvidaci transparentně nastaveného systému, který pomáhá potřebným.

Přitom sociální bytová politika na Praze 2 má spíše podobu příběhu pana Halamky. Jehož systém, který chce Alexandra Udženija zavést na magistrátu, ze sociálního bytu vyhodil bez náhrady, a ten následně zimu “na ulici” nepřežil. To je skutečná tvář sociální bytové politiky na Praze 2.