Po zveřejnění vyjádření spolku Nebourat ze dne 31. října 2023 o nepotřebnosti třetí koleje nadešel vhodný čas k další bilanci. Vzhledem k tomu, že jsem v poslední době vedl řadu diskusí na téma Železniční most pod Vyšehradem, rozhodl jsem se pro krátký (uznávám, dost dlouhý) souhrn dění z vlastního pohledu. Píšu ho pro snazší orientaci v tématu. Většina tvrzení je doložena pramennými materiály (Pozor, leckdy je třeba zhlédnout obsáhlé videozáznamy, na něž odkazuji.), jen v případě osobních jednání a jednání na komisích a výborech musíte buď věřit, či nevěřit mnou popsanému.

Tl;dr nedává žádný smysl odstranit kulturní památku Železničního mostu pod Vyšehradem, naopak dává velký smysl zamyslet se nad obměnou vedení ve Správě železnic, a možná nejen tam.

Hlavní teze textu jsou

  1. Téma železničního mostu je jen zdánlivě komunální, regionální. Téma Mostu se ve skutečnosti dotýká celé ČR, a to nejen v kapitole památková péče, ale i v dopravě či náležité správě veřejného majetku.
  2. Most lze rekonstruovat a zásadně modernizovat tak, aby odpovídal současným dopravním standardům.
  3. Most nepotřebuje třetí kolej a umístění železniční zastávky na Výtoni je především odůvodněním nutnosti tuto zbytečnou kolej vybudovat. Zastávku lze umístit i jinde.
  4. Případné odstranění Mostu může vést k zásadnímu oslabení důvěryhodnosti památkové legislativy v celé ČR.
  5. Případné vybudování tzv. nového mostu povede k zásadním dopravním komplikacím v oblasti celé nábřežní části Prahy 2.
  6. Případné vybudování tzv. nového mostu může v konečném důsledku vést k zásadní blokaci modernizace železniční dopravy v Praze a ČR, protože bude dobrý důvod dále a dále odkládat Nové spojení II. (viz také)

Na úvod krátká poznámka. Aktuální situace vypadá tak, že je strana pro tzv. modernizaci železnice, která chce tzv. nový most. Pak je tu údajně sentimentální strana hájící zrezlou kulturní památku, která je v žalostném technickém stavu. Někde vzadu je státní firma Správa železnic, placená všemi občany ČR, která se směje jedné i druhé straně. A tohle je špatně. Hodně špatně. První i druhá skupina by totiž měly tlačit právě na toho třetího vzadu, na státní firmu Správa železnic, která za vzniklou situaci nese veškerou odpovědnost.

Už skoro rok se věnuji kauze možného bourání kulturní památky, která je ve zkratce pojmenována jako Železniční most pod Vyšehradem. Ve skutečnosti se jedná o trojnásobně památkově chráněné soumostí pěti mostů, které sahá ze smíchovského břehu až téměř k budovám nádraží Vyšehrad. Zároveň je stavba soumostí zahrnuta do nejvýznamnější památkové rezervace UNESCO v ČR, tedy Praha – historické centrum. Chtěl bych, abyste díky tomuto textu měli ve spletité kauze alespoň trochu jasno. I když je téměř jisté, že více otázek vytane než těch, na které nalezneme odpovědi.

Dopředu je třeba říct, že při záchraně kulturní památky Železničního mostu pod Vyšehradem se hraje hra notně nerovná. Proti několika málo aktivním občanům, odborníkům, politikům a tisícovkám petentů stojí jeden z TOP zaměstnavatelů v ČR, státní firma Správa železnic, placená daněmi nás všech. A nehraje v rukavičkách. Poté, co proti občanské iniciativě nepomohl fušer Jiří Grund se svým Gruconem, zaplatila si státní firma za 2,4 milionu korun firmu Native PR s. r. o. Tedy PR agenturu, která má v portfoliu například orbánovský MOL.

Přesto se vše vyvíjí mnohem lépe, než bych čekal. Správa železnic celý projekt likvidace kulturní památky podcenila. Postupuje podobně jako většiny svých zakázek. Pro nás naštěstí. Ovšem i proto bych byl rád, aby celý tento souhrn vedl mimo jiné k tomu, že se bude hledět pod prsty státní firmy i u dalších jejích aktivit. Správa železnic totiž funguje a postupuje notně pochybně.

Začalo to nevinně

23. listopadu 2022 Správa železnic zveřejnila vizualizace vítězného návrhu na tzv. nový most Výtoň. A já se jen podivil, jak je návrh odpudivý. V té chvíli jsem ještě netušil, že odpudivost návrhu architektky Ivety Torkoniakové a její firmy 2T engineering s. r. o., kterou vede spolu s manželem, bude ten největší dárek původnímu Železničnímu mostu. 23. listopadu 2022 se začal odvíjet příběh, v němž jsem si postupně prošel téměř všemi fázemi modelu Kübler Rossové.

Nedávno mi někdo v diskusi ohledně mostu sdělil, že jsem urputný. Jsem, snažím se být. Protože věřím, že namísto závěrečné fáze smíření dojdeme do fáze narovnání. Do fáze, kdy zvítězí fakta a argumenty nad penězi a lobbingem. Vždyť v našem případě nikdo nezemřel. U nás se jen jedna státní firma rozhodla ignorovat zákony státu, který ji financuje. A ke svému cíli se rozhodla dokodrcat s urputností čmeláka (lokomotiva ČME3) – obstarožně, pomalu, neobratně, s rachotem, ale dojet. Stůj co stůj.

Co kdyby se podobně chovali manažeři divize nadnárodní firmy? Jsou během pár hodin na dlažbě. U nás si manažeři ze svého nadřízeného udělali zdánlivě nezávislého arbitra. Přesně do této role se totiž ministr dopravy Martin Kupka prozatím veřejně stylizuje. Že je to absurdní? Jistě, ale v celém příběhu je absurdit nepočítaně.

Sovy nejsou tím

V průběhu prosince 2022 a ledna 2023 jsem se o dané téma začal více zajímat. A zjistil, že sovy nejsou tím, čím se zdají být. Setkal jsem se s Pavlem Štorchem z iniciativy (dnes již spolku) Nebourat a zjistil, že téma tzv. nového mostu očividně nevadí jen Pirátům na Praze 2.

Štorch mi ze svého pohledu popsal genezi celého projektu, která se výrazně lišila od té oficiálně prezentované Správou železnic, a sdělil i jednu zásadní věc. Ve chvíli, kdy byl uveřejněn návrh architekty Torkoniakové, začal stoupat počet podpisů pod peticí proti výstavbě tzv. nového mostu. Paní architektka totiž, nyní cituji slova historika architektury profesora Pavla Kaliny, do svého návrhu vtělila „estetiku východoevropského nádražního bufetu ze sedmdesátých let“.

Doprava si cestu najde!

Když jsem šel 18. ledna 2023 do Národního technického muzea na prezentaci k tzv. novému mostu, měl jsem tedy už předem představu, že to, co uvidím a uslyším, bude chtít otevřenou diskusi. Proto mě překvapilo, že prostor byl dán jakémusi ne zcela vydařenému prodávání hrnců. Mnoho mluvících hlav s velkým množstvím titulů v čele s nepříjemně bulvárním moderátorem dělalo stafáž technicky možná zajímavému, leč esteticky velmi pochybnému a zákonně naprosto nepřijatelnému projektu, jehož představení paní architektka vyšperkovala absurdní větou.

Z prezentovaného mi bylo jasné, že obrovská hmota mostu zničí nejen kulturní památku Železničního mostu, ale i velkou část historické Výtoně. Zeptal jsem se tedy paní architektky Torkoniakové na jednoduchou věc. „Kam se ztratí ty tisíce aut, které denně křižovatkou na Výtoni projíždí?“ Reakce paní architekty trefně shrnula nepřipravenost celého projektu za (dle velmi optimistických odhadů) 2 miliardy korun: „Doprava si cestu najde!“

Uvidíte, co na vás mohu vytáhnout

Následuje první debata ve vile Winternitz, a to 2. února 2023, kde mi nejdříve zainteresované osoby ze Správy železnic v čele s ředitelem odboru přípravy staveb Pavlem Paidarem prozradí, že třetí kolej jim de facto věnoval Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, že ji sice nezbytně nepotřebují, že most umí opravit, dokonce se o něj i starat, ale že je to pro ně zbytečně složité. Proto preferují nové řešení, protože je výrazně snazší. Správa železnic se o most prokazatelně nestará. Od 50. let, prováděly jí předcházející firmy jen dílčí úpravy, a Správa železnic zkusila jediné. Dvakrát se neúspěšně pokusila sejmout z Mostu památkovou ochranu. Tzv. nový most má vydržet až 100 let. Počítám, že za stejného nestarání se jako u Mostu stávajícího. Proto mám od té chvíle jasno. Má cenu za Železniční most bojovat. Jen v danou chvíli nemám potřebné důkazy.

Ve vile Winternitz se stane ještě jedna zajímavá věc. Ve chvíli, kdy Pavlu Paidarovi začnu oponovat názory bývalého náměstka pro dopravu hl. m. Prahy Adama Scheinherra, původního člena soutěžního dialogu k novému mostu, Paidar zasyčí: „Jo vy takhle? Tak to uvidíte, co na vás dokážu vytáhnout.“ Daný problém nikdy nebude debata, ale přetahovaná. Leckdy špinavá.

Technické kolokvium k novému mostu

Následují setkání opět ve vile Winternitza opět v Národním technickém muzeu. Sice se tváří jako diskuse, ale Správa železnic je zabetonovaná na svých pozicích a s funěním se snaží sunout jen a jen vpřed. Zajímavé na druhém setkání je, že švýcarský mostař Eugen Brüwhiler zde prezentuje názory, jak most zachovat a modernizovat. Bohužel jeho postoje nejsou reflektovány.

To se ukáže i v rámci technického kolokvia (Původně pojmenované „Technické kolokvium k novému mostu“. Náhoda? Nemyslím si.), které probíhá 21. a 22. února roku 2023. Všichni odborníci se sice shodnou na opravitelnosti mostní konstrukce, ale zcela nepřekvapivě Správa železnic výsledky interpretuje jako nutnost památku zbořit. Trvá totiž na třetí koleji, kterou jim nabídl IPR, jak si jistě pamatujete.

Chtěli jsme most opravit, ale dopadlo to jako vždycky

Zásadní je zasedání Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 23. 3. 2023, kde je prakticky jednohlasně přijato usnesení, které „podporuje rekonstrukci Výtoňského mostu za využití moderních technologií při zachování co nejvíce z charakteru a duchu této stavby, kerá (sic!) je reprezentována zejména obloukovou nýtovanou konstrukcí přes Vltavu.“ Podobné usnesení, navíc bez jasné definice umístění zastávky a bez zmínky o třetí koleji, projednává dne 19. 6. 2023 Zastupitelstvo Městské části Praha 2.

Po jednání zastupitelstva je zajímavé setkání v CAMPu, tedy sídle IPRu. Kde se z úst ředitele Ondřeje Boháče dozvídáme další podstatnou informaci. Zastávka na Výtoni podmiňuje třetí kolej. A zároveň je spolkem Nebourat odhalena kulišárna, kvůli které byla zcela vyloučena oprava mostu. Podmínky soutěžního dialogu byly vypsány tak, že neumožnily rekonstrukci mostu, protože tento nesplňuje současné normy ve vzdálenosti mezi dvěma míjejícími se vlakovými soupravami.

Výjimka z výjimky

Pozoruhodné na tom je, že ještě větší výjimku pro tzv. nový most v dané věci potvrzuje Iveta Torkoniaková na zasedání Komise rozvoje Městské části Praha 2, které jsem se dne 21. 6. 2023 účastnil jako zastupitel. Znamená to tedy, že tzv. nový most de facto za a) nesplňuje zadání soutěže, za b) má v daném horší parametry než most stávající. Patrně i proto můj všetečný dotaz, jak je daná výjimka možná, vyvolá v řediteli projekční kanceláře TOP CON SERVIS s. r. o. Liboru Markovi potřebu několikaminutové přednášky na téma: Absolutně nerozumíte mostařině. Pravda. Nerozumím. Ovšem vnímám ta očividná šméčka. Zároveň chápu, že TOP CON jako realizátor stavby tzv. nového mostu má potřebu za své peníze bojovat.

Podzim to rozsekne

23. října 2023 přichází sdružení Nebourat s informací, že Policie ČR na základě trestního oznámení podaného spolkem na zanedbání údržby Mostu zahájila úkony trestního řízení a 31. října 2023 je zveřejněna zatím nejpodstatnější věc. Nebourat disponuje studií, která prokazuje to, co mi Pavel Paidar sdělil ve vile Winternitz. Třetí kolej není nezbytná.

Vracíme se na začátek příběhu. Máme za sebou soutěžní dialog, který měl podmínky vypsané tak, aby nebylo možné rekonstruovat stavbu, o níž má dialog být, ale aby byla třeba novostavba. Na základě studie IPR Praha je otevřeno téma třetí koleje, která ovšem není nutná. Vše se dlouhodobě a na sílu tlačí bez reflektování protistran a možných alternativ řešení, abychom se nakonec oficiálně dozvěděli, že třetí kolej nepotřebujeme. Překvapuje vás to? Mě ne.

Co zbývá? Zbytečná zastávka na Výtoni, která v historickém centru trčí jako podmínka zbytečné třetí koleje. A především otázky. Není tohle další hřebíček do rakve managementu Správy železnic? Neměl by se začít ministr chovat jako ministr, a ne jako špatný moderátor, ačkoli PR je jeho původní profese? Má koncepční pracoviště Prahy, čímž IPR je, hýbat politikou Prahy, potažmo ČR?

A aby toho nebylo málo, vyvstávají i další otázky týkající se témat, která jsem nenastínil, protože by to už bylo k neučtení. Proč byl Pavel Ryjáček, přední odborník na nýtované konstrukce v ČR, umístěn jako předseda komise k tzv. novému mostu? Je dobré, když soutěž na tzv. nový (betonový) most vyhraje firma TOP CON SERVIS s. r. o, která je shodou okolností přední odborník, hádejte na co, ano, správně, přední odborník na nýtované konstrukce? Je etické, že si státní firma platí ze státních peněz soukromou PR firmu proti svým občanům? Co je v případě opravy či bourání funkční technické kulturní památky veřejný zájem? A co na to Jan Tleskač?

Další otázky doplňte dle vlastní potřeby, zvědavosti, kreativity.

[Pro kolážovou ilustraci byla použitá vizualizace nového mostu od společnosti 2T engineering zaslaná médiím v rámci tiskové zprávy SŽ určená jako mediální podklad.]

Zpět na aktuality