Pomáhat koncentrovaně a nezištně
Je třeba ocenit, že i Praha 2 se připojila k vlně pomoci ukrajinským válečným uprchlíkům, že ruku v ruce s finančními sbírkami a uvolněním ubytovacích kapacit nabídla i psychologickou pomoc. Cením snahu o začleňování dospělých na pracovní trh a dětí do školního prostředí. Dovolím si ale i několik kritických poznámek. Poptávka po ubytování citelně převyšuje nabídku. Přitom jedním z hlavních faktorů, jak se bezproblémově začlenit do společnosti, je pocit bezpečí, který právě bydlení dává. Stejně jako by pomohlo přehodnocení rozpočtu městské části a vytvoření finančního polštáře na řešení sociálních dopadů této neočekávané situace, která se dotkne nejen obyvatel Ukrajiny. Velmi kvituji, že i Praha 2 vytváří v rámci škol koordinační skupiny a otevírá mateřské a základní školy dětem přicházejícím z Ukrajiny. Nemohu se však zbavit pocitu, že právě v tuto chvíli by se danému odboru měla věnovat plná pozornost, a tak mi obsazení pozice radní pro školství Janou Černochovou, která je zároveň zastupitelkou, poslankyní a ministryní obrany, nepřijde šťastné. Jako mi nepřijde šťastné, když se současná starostka Alexandra Udženija neopomene na každé akci v rámci pomoci vyfotit, což dokládají nejen sociální sítě, ale třeba dubnové číslo těchto novin. Vím, že je před volbami a je potřeba být viděn. Ovšem snaha využívat k zviditelnění i válečné téma se mi jeví jako nevkusná. Pomoc je v danou chvíli nezbytná, ideálně však pomoc koncentrovaná a nezištná.
