Piráti Praha 2 podporují hledání variant, které by vedly k zachování významné kulturní památky železničního mostu pod Vyšehradem. Níže osobní pohled zastupitele Tomáše Čady na včerejší veřejnou debatu v Národním technickém muzeu:
Na úvod je třeba říct, že včerejší Prezentace vítězného návrhu železničního mostu pod Vyšehradem organizovaná Správou železnic v Národním technickém muzeum nebyla debatou s odbornou veřejností, jak byla akce prezentována, ale příkladnou PR akcí prezentující most nový, tedy prosazující likvidaci technické kulturní památky.
Bylo zajímavé pozorovat, jak si jednotlivé instituce včetně Národního technického muzea či Národní kulturní památky Vyšehrad jdou na ruku a jak je dopředu rozhodnuto o výsledku.
Pozoruhodné také bylo, že z celého tématu bourání železničního mostu pod Vyšehradem se kamsi vytratil právě onen ceněný most. Snad nejvíce se mu věnoval doc. Tomáš Rotter z ČVUT, jehož výstup by se dal shrnout slovy, když se o ocelovou stavbu nestaráte, tak vám zrezne a přestává plnit svou funkcí. Což není překvapivé ani pro mne jako laika. Pár ocelových předmětů v mém vlastnictví mi vinou nedostatečné péče taky zrezlo. Pan docent své vystoupení zakončil slovy: "(Most) splnil svou funkci a má právo být vyměněn." Což je signifikantní pro celý včerejší večer. Jako by výrazná technická památka a estetická dominanta Vltavy již neexistovala. Naštěstí se objevila drobná ale...
Tím hlavním je příslib kolokvia z úst ministra dopravy Martina Kupky, který se sice hodně snažil říct, že tímto krokem nezpochybňuje počínání Správy železnic, ale ruku na srdce? Vaše instituce se rozhodne nějak postupovat, má to za hotové a vy vytvoříte další potvrzovací krok? Jestli toto není zpochybnění, byť notně politicky zaobalené, jehož úroveň je zatím spekulativní a výsledek nejistý? Tak už nevím.
Druhým je příslib Pavla Paidara ze Správy železnic, který je ředitelem přípravy staveb, že se bude účastnit i odborných debat iniciativy Nebourat (Zachraňme Železniční most), u nichž lze očekávat přítomnost aktuální kulturní památky v diskuzi.
Zazněla však také zásadně problematická vyjádření.
Za to hlavní považuji referát ředitele Národní kulturní památky Vyšehrad Petra Kučery. Vedoucí pracovník kulturní památky, který má na starosti péči o historické dědictví, doporučuje: "Překonat sentiment." A s odstraněním technické památky v chráněné v Pražské památkové rezervaci UNESCO souhlasí. Jestli si iluzorně namlouvá, že po odstranění ocelových častí mostní konstrukce zůstane stavba i nadále památkově chráněna, jak to prezentuje Správa železnic, nebo mu prostě nevadí likvidace památky, by byla pouze má spekulace. Každopádně si jeho postoj neumím vysvětlit. Vezmu-li pana ředitele doslova, tak pokud překonáme sentiment, lze například namísto Vyšehradu postavit administrativní zónu, včetně zón volnočasových, a to i s nákupních galerií.
Velmi překvapivá byla i slova Ivety Torkoniakové z vítězné firmy 2T engineering, která sice líbivě představila plánovaný záměr jako prostor věnovaný chodcům a cyklistům, a to včetně právě zmiňované volnočasové zóny a sportovního vyžití, kde k naprosté dokonalosti chyběla snad jen knihobudka. Ale jaksi zapomněla zmínit, že při řešení dopravy v ulici Svobodova se tak nějak nepočítá s automobily. Přitom dle měření TSK z roku 2018 se ulicí Svobodova v úseku mezi Rašínovým nábřežím a Vyšehradskou pohybuje 6.900 vozidel jedním směrem a 6.000 směrem druhým.
Na mou otázku, kam se tyto ztratí, paní Torkoniaková navrhla svérázné řešení: "Doprava si cestu najde." Nejsem výrazným příznivcem automobilismu, ale představa, jak si téměř 13.000 vozidel hledá cestu rezidenčními oblastmi kolem Výtoně je pro mě vesměs hororová. A jsem rád, že tonto pohled se mnou sdílejí i zástupci z aktuálně vládnoucí koalice na Dvojce. Řešení dopravní situace daného návrhu se zdá výt bodem, na kterém se najde shoda napříč politickým spektrem.
Pokud je totiž jedním z hlavních důvodů plánovaného bourání odšpuntování železniční dopravy, realizací stávajícího návrhu by se ta automobilová naprosto zašpuntovala. Preference chodců a cyklistů mi je osobně sympatická, ale zasahovat do průjezdnosti bez nabízených řešení je přinejmenším rizikové a obhajovat návrh tím, že si doprava cestu najde, je za mě podobně skandální, jako prohlášení ředitele Vyšehradu výše.
Pokud to shrnu. Správa železnic si včera uspořádala PR akci na podporu silového prosazení svého návrhu. I nadále absolutně nereflektuje, že stav, v jakém se železniční most nachází, je chyba právě Správy železnic a že by tato instituce měla být za stav památky zodpovědná.
Faktu, že včerejší program byla především PR akce bohužel odpovídal i prostor vymezený diskuzi, v němž naprosto převládly výstupy prezentující likvidaci mostu jako jediného možného řešení. Naopak řada oponentů tohoto řešení prostor nedostala. Překvapivě prostor nedostala ani Praha.eu, důvody nepřítomnosti kohokoli z magistrátu mezi řečníky neznám, ale tato absence je pozoruhodná.
Je záslužné, že PR akce byla přenášena online, ale takto jednostranně motivovaný program nelze vnímat jako veřejnou debatu. A tady si dovolím odbočit. O postupech při diskuzích s občany svědčí i přístup Správy železnic k (ne)diskuzi ohledně změn téže trati o kousek dál v Nuselském údolí. K "veřejné diskuzi" zde Správa železnic přistupuje až ve chvíli, kdy se uzavřelo připomínkového řízení. Skoro by se chtělo říct, že takto vedená veřejná diskuze je takové povídání o ničem. I tak si dovolím na dané setkání pozvat. Koná se ve středu 25. 1. od 17:00 v budově radnice Prahy 2 v místnosti č. 614, více na https://www.praha2.cz/verejne-projednani.../d-114338... A i zde se zdá, že by měla panovat shoda mezi opozicí a vládnoucí koalicí.
Ale zpět k mostu. Z vyjádření paní Ivety Torkoniakové lze číst, že cílem Správy železnic je především postavit most. Nad řešením problémů, které tato stavba způsobí se zatím nijak moc neuvažuje. Zároveň je naprosto alarmující, že zboření technické památky nacházející se v Pražské památkové rezervaci UNESCO je prezentováno jako výhra, a to i představiteli jiných památek. Jako by nikdo neviděl rizika takto vytvořeného precedentu pro další podobné památky, už jen proto, že technická památka železničního mostu je nejen v jednom z nejexponovanějších míst v ČR, ale zároveň má ochranu nejen státní, ale exkluzivní ochranu UNESCO.
Třešničkou na dortu včerejší PR akce byl pokus o nastínění toho, co se stávající ocelovou konstrukcí. Návrh na "volnočasový most" opětovně z úst Ivety Torkoniakové v úseku mezi stávajícím železničním mostem a mostem Palackého proto, že je zde místo, zněl jako parádní nástin skeče Monthy Python.
Nezbývá než závěrem říct, že pokud s bouráním železničního mostu nesouhlasíte, je stále možné připojit se k petici:
https://www.petice.com/petice_za_zachovani_a_opravu...
A pokud byste měli čas, chuť a trpělivost, vřele doporučuji záznam včerejší PR akce, je nejlepší si udělat obrázek sami: