Se zastupitelem a předsedou zastupitelského klubu Pirátů Prahy 2 Jaroslavem Němcem o spolupráci napříč stranami, nádraží Vyšehrad a komunitě…

Co pro vás znamená Praha 2, jak se vám tu bydlí?

Je to můj domov a bydlí se mi tu velmi dobře, z okna vidím hradby Vyšehradu, krásný mohutný kaštan, a když vyjdu z domu na ulici, je zde plno příjemných podniků, kaváren, kde potkávám lidi ze sousedství. Jsem táta tří holek. S dětmi se rádi procházíme místními parky a trávíme čas na hřištích.

To ovšem neznamená, že není co zlepšovat. Naopak, jako zastupitel jsem se vždy snažil věci posouvat a pomáhat komunitě, ve které žiji, občanům Prahy 2. Chybí mi také prostor pro sousedská setkávání. Zrušení komunitní zahrady na Smetance považuji za jednu z velkých chyb vedení radnice. Máme vytipovaných hned několik možných míst pro nové komunitní zahrady.

Na Praze 2 jsou Piráti v opozici a dlouhodobě zde vládne ODS. Jaké jsou vaše vztahy?

Komunál není o ideologii, je o lidech. Na dobrých věcech je dobré pracovat společně. Rozdílné názory, teze a třeba i rozdílné ideologie nemohou být překážkou k tomu, abychom usedli ke stolu a bavili se, diskutovali a hledali kompromis v konkrétních věcech. Například ohledně záchrany nádraží Vyšehrad jsme se shodli napříč celým politickým spektrem.

Nádraží Vyšehrad, to je jedno z bolavých míst na mapě Prahy 2 – proč nechává město tuto památku chátrat?

Nádraží patří soukromému majiteli. Současná hodnota budovy a pozemků je 67 milionů, vlastník ale požaduje 117 milionů. Cena budovy je jedna věc, ovšem do opravy by se muselo dát mnohonásobně víc, počítali jsme přes 200 milionů. V prosinci 2020 jsem na základě odpovědi ministra kultury pirátskému poslanci Lukáši Černohorskému požádal o zařazení mimořádného bodu na zasedání zastupitelstva. Následně se jako předkladatelé k našemu návrhu usnesení připojili zástupci všech politických klubů v zastupitelstvu Prahy 2. Na zastupitelstvu jsme jednohlasně odsouhlasili výzvu Magistrátu hlavního města Prahy k důslednému postupu podle zákona o státní památkové péči vůči vlastníkovi kulturní památky nádraží Vyšehrad a plnému využití všech kompetencí beze zbytku. Samozřejmě uvažujeme i o nejzazší variantě vyvlastnění, na tom se v Praze 2 shodneme napříč politickým spektrem. Vyvlastnění, tedy povinný prodej za finanční náhradu, chápu jako poslední možnost, kdyby se nedařilo nádraží zachránit jinak.

Nádraží Vyšehrad by se mělo stát mementem pro všechny nezodpovědné vlastníky kulturních památek. Pořizovat si památkově chráněné objekty není nikdo nucen a pokud tak z vlastní vůle učiní, přenáší na sebe nemalé finanční břímě vyplývající z nutnosti speciální péče. Smyslem památkové ochrany je zkrátka povinnost takové komplexní údržby, aby byla zachována kulturní podstata památek pro budoucí generace.

Praha jednala se zástupci vlastníka na výměně nádraží za jiné městské pozemky, vlastník památky z těchto jednání bohužel odstoupil. Pokud by budovu získalo město, může se proměnit v kulturně-komunitní prostor, je to krásná budova s krásným schodištěm, dokážu si představit kavárny, restaurace, ordinace… v daném území je potřeba i služebna Městské policie. Na sousedních pozemcích, kde v minulosti byla parková úprava, by mohla být komunitní zahrada. V současné době probíhá opakovaný pokus převést budovu do vlastnictví kyperské společnosti. Jaká bude budoucnost nádraží nevíme.

Co se vám v opozici povedlo?

Změnit diskurz mezi obyvateli, probudit a podporovat aktivní přístup občanů, podpořit participaci, jak jsem již zmínil, spojit všechny politické kluby v zastupitelstvu pro záchranu Nádraží Vyšehrad, zachránit 300 milionů korun, které byly obhospodařovány společností vzbuzující obavy. Prosadili jsme změnu jednacího řádu zastupitelstva a výborů. Inicializoval jsem zachování stromořadí v Lužické ulici, které mělo být kompletně pokáceno. Těch drobnějších věcí je více, ale tohle považuji za podstatné. Chci, aby se konšelé s komunitou, sousedy bavili, diskutovali, participovali. A společně jsme mohli svou městskou část spravovat, jelikož je především naším domovem.

Zmínil jste změnu jednacího řádu zastupitelstva, o co přesněji šlo?

Navrhl jsem u interpelací občanů přidat možnost doplňující otázky v délce 1 minuty a odpovědi na ní v délce 3 minut. Změnu jsem dohodl s tehdejší starostkou Janou Černochovou (ODS) a společně jsme ji předložili v červnu 2020 zastupitelstvu. Občanské interpelace jsou součástí občanské participace a kontrolního mechanismu v rámci demokratického zastupitelského principu. V programu jsme měli, že radnice bude otevřená a přívětivá. Součástí tohoto bodu je také náš požadavek, aby jednání zastupitelstva byla přenášena online, aby ho občané mohli komfortně sledovat ze svých domovů. Živé vysílání jsem se starostkou také dohodl. Jedinou překážkou bylo nedostačující technické vybavení sálu. To se podařilo následně vyřešit a přenosy ze zastupitelstva probíhají.

Často slýchávám, že Piráti umí pouze kritizovat. I tyto změny jasně dokládají, že jsme konstruktivní opozicí. A jsme připraveni podpořit všechny smysluplné změny, které zvyšují komfort občanů.

Jste malíř, grafik a kurátor architektonických výstav, byl jste čtyři roky asistentem poslanců a jste komunální politik, co je vašemu srdci nejbližší?

Vše. Cokoliv, co dělám, dělám s plným nasazením. Vystudoval jsem užitou malbu, pracoval jako grafik v reklamce, byl jsem referentem městského úřadu, jsem živnostník, jako kurátor architektonických výstav pořádaných spolkem Kabinet architektury jsem spoluautorem mnoha výstavních projektů nejen u nás, ale i v dalších zemích střední Evropy, jsem zároveň spolueditorem a grafikem desítek publikací o architektuře a historii. Mým zájmem je umění, veřejný prostor, architektura a památková péče. Podílel jsem se na záchraně mnoha kulturních památek, jsem členem Klubu Za starou Prahu. V roce 2009 jsem pomáhal založit Českou pirátskou stranu, jako asistent poslance jsem se kromě běžné administrativy věnoval mj. koordinaci novely památkového zákona. Naším cílem bylo zrušit tzv. dvojkolejnost a vznik Národního památkového úřadu, který by spojil odbornou a správní část státní památkové péče. Ve své práci tedy vnímám jistou kontinuitu, a hlavně se to navzájem velmi dobře doplňuje.Zkrátka svou práci, ať dělám cokoliv, beru především jako poslání, a tudíž je to mému srdci vždy blízké.

Co vnímáte v komunální politice za důležité?

V komunální politice je pro mě důležité lidem pomáhat. Jsem velmi vnímavý k těm slabším v naší společnosti, aby nebyli přehlížení. Inicializovali jsme systémové řešení odpouštění až lichvářských úroků a penále za dlužné nájemné v případech, kdy byla jistina již zaplacena a mnohdy mnohonásobně, přesto lidé dlužili částky z příslušenství, které ze svého příjmu nebyli schopni do konce života splatit, přitom dle současné platné legislativy by úroky byly mnohem nižší.

Důležitá je komunikace se sousedy, spolky, komunitou… V současné době probíhají v Praze 2 občanské petice Za záchranu historického a plně funkčního sportoviště v Italské ulici, Za zachování unikátní lokality schodišť na Bělehradské a Za Folimanku. Z těch předchozích petic lze zmínit petici Za zachování lodi (A)void a petici proti stavbě hotelu v Čiklové ulici. Se všemi jsem se sešel, vyslechl jsem si jejich požadavky, přání a snažil se jim pomoci v rámci svých možností a kompetencí.